"zdravé" cukroví v tomto podání je ptákovina. Výsledek současné nesmyslné posedlosti jídlem.

Pro "zdravé jídlo" zdravého člověka stačí jíst jídlo a ne nejídlo. Jak napsal Pollan - "Eat food. Not much. Mostly plants". Nic víc není třeba řešit. Bohužel, pocit ztráty kontroly nad vlastním životem žene hodně lidí k tomu, že se snaží držet pevně v rukou alespoň nějakou maličkou část svého života a velice často k tomu používají právě jídlo. Pokud to přejde do úplné patologie, pak mohou být výsledkem poruchy příjmu potravy, kdy skutečně je jídlo tou jedinou oblastí, skrze niž je na vše ostatní nahlíženo. Ale i v menších, nepatologických stupních je to velmi časté, iracionální fobie z různých potravin, fobie z potravin, které vypěstoval podnik větší než romantická venkovská rodinka, na druhém konci posedlost hledáním superpotravin a opakovaná nadchnutí se do "potravinových zázraků", rozdělování jídel na "jedy" a "zázraky".... hodně jsem se k tomu rozepisovala v diskusi Zdravá výživa na módním pekle (píšu tam pod latinským názvem angreštu)... je to určitá forma obsese. Pěkně to taky popisovala Zuzka na Zkvašeno. Teď ten článek nemůžu najít, někdy na jaře to bylo.


Lidé s dietními omezeními mají konkrétně omezené některé složky stravy. Ne proto, že by ty složky byly NEZDRAVÉ samy o sobě, ale kvůli tomu, že jsou nezdravé pro toho konkrétního člověka. Tohle je naprosto kruciální věc, která očividně mnoha lidem zásadně uniká.
Jako příklad použiju třeba fenylketonurii. Člověk s fenylketonurií nesmí jíst běžné bílkoviny z potravy. Protože PRO NĚHO! osobně jsou nezdravé až nebezpečné. Ale to vůbec neříká nic o bílkovinách obecně. Naopak, bílkoviny jsou naprosot zásadní složkou naší stravy a člověku s fenylketonurií se po jejich vynechání musejí složitě vynahrazovat speciálními přípravky.
No a tohle platí i pro ostatní diety. To, že člověk s konkrétní nemocí nemůže nějakou konkrétní složku jídla, z ní v žádném případě nedělá "nezdravou potravinu".

Konkrténě u jaterní diety nejsou vůbec největším problémem tuky, ale látky hepatotoxické (které by neměl jíst pokud možno ani zdravý člověk, ale ten je do určité míry zvládne odbourat zdravými játry) a pak látky metabolizované převážně játry (tj. látky jinak normální a v žádném případě "nezdravé"). Hepatotoxické látky jsou (z těch nejčastějších v jídle) alkohol a mykotoxiny, dále různá aditiva (tedy to "nejídlo").
Z té druhé skupiny třeba amoniak, který se tvoří z bílkovin působením střevních bakterií.

Takže jak s cukrovím u jaterní diety? Inu, především jíst ho co spíš míň. A to, které bude připraveno, připravit co nejnormálněji. Tj. použít úplně normální čerstvé primární suroviny (primární suroviny neobsahují žádná aditiva), být velmi opatrný při pečení, aby to prakticky vůbec nehnědlo (produkty Maillardovy reakce jsou odbourávány játry). Nepoužívat vůbec alkohol. A používat pokud možno suroviny, v nichž je malá pravděpodobnost kontaminace mykotoxiny. Tj, raději se spíše vyhnout ořechům, sojovým produktům a nesířenému sušenému ovoci. K nejrizikovějším v tomto směru patří různé výrobky z bioprodejen a produkty domácího sušení, v těch bývá mykotoxinů nejvíc (riziko sirných sloučenin je o mnoho řádů nižší než riziko mykotoxinů)
Takové hodně světlounce upečené máslové linecké s džemem je celkem ideál.

A co je vůbec nejdůležitější - cukroví NESKLADOVAT!. Sice to tu píšu každoročně, ale to je jedno, tady v tom případě je to ještě důležitější. Kontaminace déle skaldovaného domácího cukroví plísněmi a tedy mykotoxiny (ještě neviditelnými) je obrovská. Pro člověka s jaterní dietou jedině zcela čerstvé cukroví, nebo aspoň mu ho hned v den výroby dát do mrazáku a pak vždy vyndat ten kousek na konzumaci.