Slupko,
tak to holt zpátky přiveze v igelitce. Když ho nechám balit krosnu, bude to dělat ještě ve čtyři ráno.

Slíbená historka o paličce. Pak přidám další.
Když nám bylo osm let, šly jsme s mou nejlepší kamarádkou po škole k ní domů. Ve chvíli, kdy jsme procházely kolem dveří od sklepa (bydlela v paneláku), ozval se za těmi dveřmi takový divný smích. Kamarádka nabyla dojmu, že je tam schovaný lupič, nebo možná i vrah, a propadla panice. Moje argumenty, že to nejspíš bude tehdy populární "chechtací pytlík" nebrala v potaz a celá vystrašená se pak v bezpečí domova začala připravovat na vpád sklepního vetřelce. Navíc jí přišlo, že výtah nějak zvláštně jezdí stále nahoru a dolů, což mi připadalo jako funkce výtahu vlastní, ale nedala si říct. Nabyla dojmu, že se k nim onen chechtající zloun hodlá vloupat a krčila se za pračkou, ozbrojená paličkou na maso. Mně dala na obranu nůžky na porcování drůbeže. Krčit se za pračkou mne nebavilo, na vraha jsem nevěřila, tak jsem ji začala "vtipně" provokovat vyprávěním o tom, jak je v ohrožení celá její rodina, až půjde domů... "Copak sestra, ta půjde ze školy s naditou aktovkou, ale chudák maminka, ta síťovkou s kostkou másla nikoho neumlátí..." a tak. Kamarádka to nesla dost nelibě a když už jí moje kecy přišly příliš "přes čáru", rozmáchla se a tou paličkou mne vší silou třískla do hlavy. Hlava je dosti prokrvená a ty hroty pochopitelně prosekly kůži, takže mi začala téct krev. Naštvala jsem se a řekla, že jdu domů k babičce, což ale kamarádka nechtěla dovolit, protože moje babička byla známá hysterka a "vyhodila by ji z baráku". Nakonec jsme se - netuším proč - přiznaly našim matkám, kamarádka dostala facku a její maminka zakončila celou historii nezapomenutelnou větou "Vás nechat samotný doma, tak se tam snad pobodáte nožema!"