Možná ještě lepší je tahle. Stejná kamarádka, skoro stejný věk (II. třída), plus dvě spolužačky navíc.
Šly jsme si po škole hrát ke spolužačce a hrály si tam na matku (ona kamarádka) a dvě děti (spolužačka a já). Matka někam jde, jedno dítě je hodné, druhé zlobí (já) a hodnému sourozenci něco zlomí, tuším. "Jako" zlomí, samozřejmě. Matka se vrátí, najde hodné dítě plačící, rozzlobí se a zlobivé dítě potrestá tak, že ho zabouchne v ložnici.
Potud pohoda. Chybička se vloudila ve chvíli, kdy se zjistilo, že už ložnici znova otevřít nelze. Nějak se při tom fláknutí s dveřmi vzpříčil zamykací mechanismus či co. Takže já byla sama v ložnici, kde jiné dveře do jiné místnosti nebyly, pouze okno; to se otevřít dalo, ale nacházely jsme se ve 4. patře. Kamarádky mne "uklidňovaly" tím, že budu muset skočit do požárnický plachty, na to jsem se fakt těšila. Pak zavolaly další spolužačku, ta zavolala starší sestru, všichni se znalecky stavěly ke klice, ale dveře otevřít nešlo. Vzpomněla jsem si, že je můj strejda vyučený zámečník, ale v té době byl v práci, takže jsem v té pitomé ložnici strávila spoustu hodin, než kamarádka strýce přivedla, ten zámek vyvrtal a já se dostala ven. Vtipné taky bylo, že kamarádka, jak šla pro strýce, potkala svoji mámu a vyprávěla jí, co se stalo. Ta jí dala ještě na ulici facku, kamarádka začala brečet, v tu chvíli ji spatřila moje babička, která už pochopitelně vyhlížela z okna, kde jsem tak dlouho... a nabyla dojmu, že se mi stalo něco hrozného, že mne třeba přejelo auto nebo tak... vyběhla z domu a začala šílet, ať řeknou starýmu člověku pravdu, protože historce o rozbitém zámku pochopitelně nechtěla věřit.