Jé, hezké téma !

Já mám dost historek, chceš i nějaké s krví ? Těch mám s bratrem poměrně hodně...

Tak třeba - bratr ve věku cca 17 let šel poprvé s klukama do hospůdky, šli jako správní chlapi na "jedno"... Asi tak v devět večer zvoní zespodu paneláku jeho kamarád, který bratra dovezl na vypůjčených kolečkách... To moc vtipné nebylo, no, s maminkou a jeho kamarádem jsme bratra tak nějak dotáhli domů, uložili a co teď s ním ? Vypadal jak mrtvola, nereagoval, prostě hotovo...
Fakt se mi to nezdálo, že by mohl být tak našrot, zvlášt když plačící kamarád přísahal, že měli jenom dvě piva a jednoho panáka slivovice..
Zavolali jsme záchranku. Přijeli a najednou, houkačka, rychlá, záchrana života na poslední chvíli... Prý štěstí, že jsme volali ! Ještě hodinka a máme doma fakt tu mrtvolu..
Klasika, výplach žaludku, pozorování přes noc a druhý den si ho jela maminka do nemocnice vyzvednout. A musela absolvovat výslech, zda bratr nebere drogy apod.. ¨
No, nakonec se zjistilo, že mu nějací dobráci v hospodě dali něco do pití, hrozná sranda, pozorovat mladé kluky, co to s nima udělá.
No, udělalo, málem jeden umřel. Ale bratr měl zřejmě anděla strážného, napřed kamarád, že ho nenechal ležet někde v příkopě, potom mě , že jsem volala sanitku i přes protesty a nakonec úžasný pan doktor v nemocnici, který druhý den měl s bratrem krásný proslov a tak mu domluvil, že od té doby jsem bráchu už nikdy neviděla opilého...

V dětství jsme vyrůstali na sídlišti, které se teprve začínalo stavět - takže vlastně staveniště - eldorádo pro naše hry
No, já jsem jednou jako správná feministka rozhodla, že uděláme z cihel komín ) už ani nevím proč ) a ochotní spolupracovníci-kluci měli podávat. No, podávali a byli tak šikovní, že mi do toho komína zakomponovali i můj prst... Ty jo, bolest hrozná, hned vyskočila velká krevní sraženina a kluci usoudili, že prst se bude řezat. Teda né oni, ale pan doktor zcela jistě
Dokážete si představit, že mě ta představa příliš nenadchla, takže jsem ještě hodinu váhala, zda jít vlastně vůbec domů... Našla mě myslím maminka, které bylo divné, že je tma a já nejsem doma. potom mě ještě nějakou chvíli přemlouvala a nakonec se jelo na pohotovost, už bylo dost pozdě večer.
Po příjezdu do ordinace povídám panu doktorovi, že jestli bude ten prst řezat, tak ho předem varuji, že ho kopnu mezi nohy... A taky, že ten prst chci rozhodně ! s sebou, přece mu ho tam nenechám.
Zřejmě jsem se opájela vidinou, jaká budu hvězda za barákem, až to uvidí děcka..

A poslední - příhoda mého strýce - velmi oblíbená a populární v rodině.
Jel vlakem z práce, myslím po noční, unavený a usnul. Vzbudil se šokem, až vlak stál zrovna na zastávce, kde měl vystupovat. V úleku rychle vyskočil, jenomže jak měl celou cestu nohu přes nohu, zmrtvěly mu a měl v nich "mravence"
I upadl na zem ve vagónu a jak byl vyděšený, že se vlak rozjede a on nestihne vystoupit, dojede až do Břeclavi a bude čekat zase na vlak zpět, začal se plazit po zemi , rukama se odrážel a nohy vlekl za sebou. S vypětím všech sil se doplazil ke dveřím a vypadl na perón Tam stála průvodčí a znechuceně pronesla něco o ožralech, kteří už ani nemohou stát na nohou !
Strýc potom říkal, že na ni volal - nejsem ožralý, to vole, jsem MERESJEV
Prý se tak opravdu cítil, jako ten hrdina z knihy "Příběh opravdového člověka", který se plazil snad někde na Sibiři a neměl nohy...
Od té doby se mu říkalo Meresjev....