Jojo, když už jsou děti na světě, protože nějakým řetězem událostí k tomu došlo, tak co jako, když to v partnerství nejde? A zase až nějakým procesem došlo k uvědomění si, že to nejde.
Musí si to žena odtrpět a zůstat s mužem, když už jsou děti na světě? Má je dovést do Klokánku, ať jim najdou lepší rodiče? Má se omluvit (ehm, komu?)?


Nebo teda další možnost je, že z manželství odejde a o děti pečuje, i když je to hrozně těžké pro samotnou matku.

Ale ona má na jen výběr ze dvou věcí:
a) zůstane se špatným mužem, bude pečovat stejně z většiny sama a ještě bude denně řešit mužovy nálady a nároky
b) odejde od špatného muže, bude pečovat cele sama, ale mužem už se zaobírat nemusí.

JInak mě před časem došlo, že některé věci vysvětlit nedokážu, že se to bez osobní zkušenosti pochopit prostě nedá. Dost se mi tím zjištěním ulevilo, myslela jsem si předtím, že musím druhým nějak zprostředkovat svoje pocity a důvody; nemusím.