Ahoj,

zakládám téma na základě vedlejší diskuze o tom, co že máme vlastně jíst. Bohužel patřím k těm nešťastníkům, kterí nepotřebují k životu maso, ani uzeniny, ale nezvládám svoje neodolatelné chutě na sladké :-/ Ujíždím nejvíc na čokoládě a pak sladkém pečivu.

Je mi jasné, že je to o vůli a hlavně o motivaci, pořád se v duchu "straším" cukrovkou II. typu, protože mám sklony k obezitě. Podařilo se mi hodně zhubnout. Jsem bez žlučníku, dlouho jsem držela jaterní deietu a tučnému se vyhábám pořád.

Pořád hřeším se sladkým, přitom to těm játrům taky nedělá dobře a jakous takous dietu bych měla držet i nadále.

Co vás motivuje ? Jak neujídat, když doma pořád něco sladkého je? Peču 1x týdně něco na plech, aby děti měly snídaně, svačiny. Momentálně mají doma mikulášské nadílky a to je každou chvilku: "maminko, chceš kousek ?"

Podělte se, jak to děláte vy, závisláci na sladkém, jako jsem já

Ještě podotýkám, že v prvním těhotenství, jsem měla těh. cukrovku a byla bez sladkého 4 měsíce, něco malého jsem sezobla v pečivo a dala si max kostičku čokolády, tak abych se vešla do tolerance sacahridů na den, takže vím, že se to dá, ale stříhala jsem metr do porodu a těšila se, až si budu zase moct zamlsat. Nesnáším se za to !! A když si chci dát jen kousek, tak chodím pro další a pak pro další, znáte to.
Jsem už se svou závislostí případ pro psychiatra?