Nebudu popisovat, co jsem schopná sežrat, protože je mi to blbé.
Péct to a nejíst to je univerzita uvědomělé kázně. Jediné, co -můj názor- pomáhá, je zpracovat, co ten "jeden malý kousek" spustí a vykašlat se na to. Odejít od toho a začít myslet na něco jiného, než že chci buchtu. Minimálně teoreticky člověk může chtít i jiné věci a asi je to i v tom uvědomit si, že můžeš mít i o dost víc, než požrat buchtu a pak další a další a pak se trápit.