To víš, Monty, lidi ( někteří) nejsou dokonalí.
Já mám třeba úzkostnou poruchu. Stres ve mně bohužel vyvolávají i pozitivní věci. Např. před svatbou příbuzného mého muže jsem 2 dny skoro brečela. Že nezvládneme ráno vstát, adekvátně se ustrojit, se 2 dětmi vypravit, dojet na místo ( 170 km) a tak. Ve finále pak už na té akci jsem v pohodě. Nakonec pak všechno dobré - jen jsme zapomněli zamknout tomu příbuznému barák a byl 2 dny odemčený
Jinak bych snad ani hysterka jako taková nebyla. Dám příklad- syn propadal ( už několikrát) na G z chemie. Moje matka by udělala takový hysterický výlev, že bychom na to dosmrti nikdo nezapomněli. Já scénu neudělám, jen se zeptám ,co mu nejde, řeknu, že je potřeba s tím akutně něco udělat a konám. Třeba 2 hod nad tím sedíme, učíme se, vysvětluju a pak přinese dvojku. Syn má i můj zákaz říkat mojí mámě, co mu vychází za známky, protože mi za to ty scény nestojí. Zatím nepropadl a to beru jako zvládnutý problém.