Přidat odpověď
Lidi si hlavne mysli, ze je to strasne jednoduche a vlastne automaticke, ze dite pobere oba (nebo vice) jazyku. Ale zalezi na diteti, ne kazde na to proste ma hlavu. A lamat to pres koleno? Stoji to za to?
Uvedu priklad: u nas doma se mluvi 3mi jazyky, deti ale mluvi jen anglicky (zijeme v UK). Ja na ne mluvim cesky, manzel svou reci, anglicky ve skole/tv/atd. Moje deti mluvi pouze anglicky a ani si nejsem jista, na kolik rozumi tem druhym dvema jazykum. Navstevy rodiny (i mesicni) nepomahaji, ceske pohadky - koukaji na obrazky, ale nerozumi.
Kamaradi stejna situace: matka na deti mluvi svym jazykem (japonsky), otec druhym jazykem, bydli v UK, takze anglictina vsude jinde. Obe deti mluvi 3mi jazyky bezchybne, i kdyz bych rekla, ze treba jejich otec mluvi na sve deti prevazne anglicky, zatimco muj manzel 100% jen svym jazykem.
Jediny rozdil je, ze obe deti kamaradky jsou hodne hudebne nadane, ona sama je pianistka, od malicka hraji na klavir, housle, zpivaji... Moje deti jsou na tohle drevo. Mozna to tim nebude, ale bavily jsme se o tom nekolikkrat a tohle nam vychazi jako jediny duvod, proc moje deti dalsi jazyk proste nepobiraji a jeji jo.
Takze takove to ""deti jsou jako houbicky, vsechno nasajou, bla bla bla"" jsou kecy. Nektere deti jo, nektere ne. A to, ze ziji v nekolika-jazycne domacnosti neznamena, ze budou umet vsechny jazyky.
Předchozí