Chápu tě a mám to celkem podobně (to pojetí), ale docela se mi to obrousilo tím, jak mám malé děti, které to berou čistě magicky a to je pěkné. Navíc fandy do koled. Já jsem leta musela v práci v adventu hrát o přestávkách v jídelně koledy, na befel šéfky. Befelem tam chodil svačit první stupeň, k těm koledám. Všichni zpívali, baštili, dojatě slzeli, dobrou vůli spolu měli. Žádného laskavého, tolerantního křesťana nebo alespoň milovníka vánoc, který by zahrál českou tradiční koledu na tři akordy v rytmu, šéfka v kádru neměla. Tak to dostala od židů zadarmo. To je, podle mě, vánoční poselství jak Brno. A já to nakonec tak beru i bez legrace. Že je potřeba velkorysost ve smyslu vidět, že vlastně je to pořád ten samý princip, i když už to vypadá, že kdekdo oslepl, no...