Jsme zvyklí všichni si doma říkat, kde asi tak jsme a kdy plánujeme návrat. Když jsem byla malá, tak u mých rodičů to bylo stejně a u manžela doma také.
Přiznám se, že když potkávám v okolí děti, které nikdo neshání a netuší, kde jsou celé hodiny, tak mám pocit lehké zanedbanosti, ale ony jsou samozřejmě "děsně hrdé, jak jsou velké".