Susu,
ale to není lhostejnost, to je pragmatismus.
Kamarádka mi tehdy taky vyčetla, že jsem bezcitná, protože ona by "šílela". Já jsem v té situaci nemohla nic udělat, protože pokud by byla utopená, moje "šílení" na tom nic nemůže změnit.
Naopak, když jsem se třeba nemohla dozvonit na babičku a neměla klíče, tak jsem byla nervózní dost, protože mohla v tom bytě ležet v bezvědomí, potřebovat pomoc... bohužel se jí to pak v závěru života opravdu stalo.