Hroudo, jaký odkaz?
Hlavně díky rodiny(cz) a mým vlastním ivencím jsem si dlouho myslela, že společnost, lidé a především ti, co mají být odborníci, vědí už, co je pas a že vůbec je, ale není to tak. Tyto popisované případy působí hrůzostrašně a pro "normální" lidi neuvěřitelně. Problém je, že já/my jim věřím, já vím, že tak to je. Snad v menší míře, ale i u nás, jsme případ, odmítaný, zavrhovaný, bez podpory..

Jinak vliv prostředí a přístupu je opravdu velmi podstatný. Oproti min. šk. roku jsme úplně jinde a jiní, oba dva. Jen já občas cítím záchvěv strachu, jak je to nestabilkní a křehké.
Tak je k úvaze - ten vhodný přístup po nich můžeme vůbec chtít? Kolikrát je mi to nepříjemné, ale je to to jediné, s čím se dá žít, jinak budeme ve zmatku a izolaci forever - tak proč je problém to poskytnout?