Vzhledem k tomu, že si do života nesu stigma "ta, z té divné, nefunkční, sociálně slabé rodiny", tak jsem na sebe hodně přísná a jsem perfekcionista, co pořád musí dokazovat, že není takový, jaký by dle původní škatulky být měl. I když už jsem dávno někde jinde.

Ale asi se taky trochu zlepšuju. Na děti nejsem moc kritická, ale jistá očekávání samozřejmě mám. Nicméně u té diskuse o zpívání před třídou jsem si uvědomila, že svým dětem klidně řeknu, kde mají slabá místa a klidně je i, podle sebe, objektivně zkritizuju.
Na ostatní jsem přísná a kritická jen v situaci, kdy si zaplatím službu a očekávám perfektní provedení.