Kritičnost nemůže být dobrá nikdy, protože v sobě nese prvek (subjektivního) hodnocení. Takže nekritizuju a ani si neuvědomuju, že by někdo kritizoval mě. Pokud se o to náhodou někdo pokusí, je jen na mém uvážení, co a jestli vůbec něco si z toho vezmu.

Děti samozřejmě nekritizuju, nicméně považuju za užitečné, dávat jim v některých věcech zpětnou vazbu, aby postupně získaly reálný obrázek o sobě a svých schopnostech. Ale hodně opatrně, protože je nechci do budoucna limitovat svými postoji, které nemusí být správné.

Já jsem líný perfekcionista a dlouhou a náročnou cestou dospívám k tomu, že to jsem prostě já a že dělám maximum subjektivně možného.