Mě se líbí přirozené ženy a mému muži ty umělé, což jsem zjistila až po 14 letech vztahu, kdy si postěžoval, že o sebe nedbám. Přeloženo, že se výrazně nelíčím a vyzývavě neoblékám. Tuším, že nebude trvat dlouho a jedné takové vystajlované samičce ho předám. Už to vidím. Ona ráno věnuje hodinu tomu, aby vypadala dokonale a můj muž ráno vstane s ospalky, které špičkou malíčku lehce setře, aby mu voda nesmáčela obličej víc než je nutné, na pyžamu bude mít fleky od zubní pasty (která mu teče po rukou až na zem, kde ji nechává přilepenou) a za zvukového doprovodu (vychrchlávání hlenů) si vedle ní láskyplně sedne ke snídani. Upřímně si myslím, že žádný muž v tomhle není upřímný a ty vystajlované umělé se líbí každému, pokud to nepřeženou s botoxem a plastikami (jen to svým přírodním manželkám neříkají a ty vystajlované doma mít nechtějí). Je to taková touha jako po nadupaném sporťáku. Ti příčetní si uvědomují, že to má i svá negativa, a sporťák je určitý životní styl, který něco stojí. Nebo si pořídí sporťák jako druhé auto.