Jo, Slupko, včera jsem to nestihla -

Děti odrozeny, vychovány, vystudovány. Samostatný a dobře placený. Počet: 2 (rychle po sobě a pak jsem chvíli chtěla třetí, ale netroufla jsem si)
S jejich otcem dávno nejsem, ale výborně vycházíme.
Pracovně jsem zažila toho taky dost a doufám, že ještě zažiju, ale už se nebudu honit. Málem mě to zabilo, ten stres, a to doslova. Jsem ekonomka. Nějak jsem se dostávala do špatné společnosti. Kriminálka, soudy. Exekuce. Jednou i Interpol, ale nakonec nepřišli. Televize. Noviny.
Před pěti lety jsem potkala báječného muže a už víc jak 4 roky spolu žijeme. Doslova mě rozmazlil. Doma máme psa, kocoura, králici. Muž dělá věci, které mně přijdou jako z jiného světa: např. měli jsme jít na pohřeb někam daleko a on našel na netu fotku kapličky, že jsou tam jen 3 schody (měla jsem nemocné koleno). Pro někoho normál, ale já byla dlouhé roky s hňupem.
A k tomu přechodu - prostě to přišlo, žádné potíže, jako normální pokračování, příroda ví, co dělá a já s pokorou přijímám. Nebouřím se, nestresuji, nehoním ani úklid, ani mládí - to je výhoda nás, co jsme byly v mládí obyč. Krásky stárnou jinak, já nemám po čem tesknit.
Už mě jen tak nikdo nedostane.