Alraune, a nemají náhodou také syna s neobvyklým jménem? ;-)

Já jsem rodovu tradici přerušila, tedy jen na papíře, narodila se nám holka (což jsme zjistili až po porodu). V mužově velké rodině ta tradice není delší než tři generace, tak to snad není až tak hrozné provinění . A fakt tam žije pěkně pospolu několik rodin, kde je malý Pepa a velký Pepa, a malý má dva metry a pětatřicet let a představa, že tomu nejmenšímu se říká malý Pepíček až do dospělosti...jo, ale kdyby dcera byla kluk, tak by se jmenoval po mužově dědovi, takže zas tak proti rodu jsem nešla .

A taky mě "dojalo", že otázka, zda by se případná dcera neměla jmenovat po mně, jaksi nepadla ani v žertu, přitom jméno mám pěkné .