Divá báro,
když vidím, kolik toho má syn "po nás", jak v mnoha ohledech opravdu ten jeho vývin kopíroval nás coby děti, i třeba jinými cestami než je obvyklé (neměli jsme vůbec fázi "proč", zato roličku na jazyku a stříhání ušima ovládal od batolecího věku a milion dalších detailů)... myslím, že ta dědičnost se tam projevit může dost značně.
U nás je syn fakt jak mužův odlitek. My jsme i hodně podobné typy, ale každej máme své specialitky, které syn taky zdědil. Třeba motoriku jazyka po mně. Moje rodina umí z jazyka roličku, manželův rod ne. Muž oproti tomu umi jazyk převrátit spodkem nahoru. Syn zdědil roličku :)