Vlastně jen jednou do roka mívám maraton příprav, poněkud náročnější než vánoce - když slavíme narozeniny mé mámy, neteře a dcery, s celou rodinou a pár známýma. Odehrává se to formou víkendu u přehrady a je třeba předem napéct navařit a nachystat jídlo (jsme děsně prožraná rodina). Tam už se nám nechce moc s něčím patlat a tak se snažíme předem. Já mívám na starost vše od sladkého, což bývá dort (obvykle tři menší), nějaké zákusky a drobné sladkosti, plus něco málo od slaného pečení (quiche, slaný závin, šneky nebo tak něco). Ve výsledku to pak je jak menší svatba natažená na celý víkend, všichni se těší mimo jiné na výslužku, proto toho bývá fakt hodně. Ovšem na místě už pak jen slavíme, užíváme si vzájemné společnosti, hrajeme hry a prostě se bavíme.
Pokud bych chystala pro muže jeho samostatnou oslavu, určitě bych nebyla v roli služky, co kmitá kolem mužíčka usazeného v křesle. A ani můj muž by o něco takového nestál, má mě rád a třeba s pohoštěním mi vždycky pomůže, byť by to mělo být jen "podej, přines, odnes"