Mraková,
kdyby se mě někdo zeptal před pár lety a ukázal mi podobnej dokument, řekla bych nejspíš, že byhc nikdy něčemu takový svý dítě nevystavila (což stále platí,Čína je extrém, takhle to tady fakt neprobíhá)
Jenže ono to není tak,že někam přijdeš se svýmčtyřletým dítětem ařekneš-tady budeš dělat vrcholově gymnastiku.
ty přivedeš svý 4 letý dítě někam na gymnastiku )gymnastika je pořád nejlepší základ jakýhokoli sportu) , dítě si jen tak v přípravce cvičí,kotrmelcuje, skáče, zkouší, dítěti se to začne líbit, má tam kamarády,těší se na tréninky. Další rok se přitvrdí, někdo odpadne, tvý dítě ne, ty už sice vidíš, že tréninků je jaksi víc, než jsi plánovala,ale budiž, dítě spokojený. Pak zkusí nějakej ten závod, ono se daří, dítě to chytne víc, tebe to vtahuje taky víc a víc a ..kdy máš vlastně vystoupit? V ten moment,kdy jsou tréninky dvakrát,třikrát,pětkrát? Těsně před závodama, kdy se dítě těší , kdy má novej dres? Těsně po závodech? řekneš dítěti-tak jo ,hele,vono to neni pro tebe dobrý, pojď, sice nechci,aby ses válela na gauči,ale můžeš dělat třeba...třeba,co já vim, tanečky v místní tělocvičně?
většina těch dětí s tím v pubertě nebo i před sekne přejdou na něco jinýho. Mají skvělej základ a můžou si vybírat.