Monty, já ti psala jinde to samé, co Líza, že si myslím, že jde o úzkostné projevy.Možná si pod pojmem "úzkost" představuješ něco jiného.
"Úzkost je jedna ze základních lidských emocí. Je nezbytná pro přežití, protože nás mobilizuje ve chvílích ohrožení. Úzkost je normální reakce organismu na nebezpečí nebo na stres a způsobuje problémy jen tehdy, když je příliš silná nebo když trvá dlouhou dobu.Když cítíme úzkost, mění se i naše myšlení. Obvykle začnou převládat obavy a starosti: obáváme se nejhoršího, obáváme se, že naše problémy nikdy nezmizí, myslíme negativně.
Při úzkosti se také může měnit naše chování: objevuje se neklid, popocházení, okusování nehtů, kouření, pití alkoholu, uklidňování se jídlem, vyhýbání se určitým situacím.
Nejlepší cesta je zároveň tou nejtěžší - postavit se svému strachu a překonat ho. Sama situace, ze které cítíte úzkost a která se vůbec nemusí stát, má zpravidla mnohem klidnější průběh, než když si ji představujete. I na to je potřeba myslet. Naprosto ubíjející a úzkost přivolávající myšlenky jsou: "Já to nezvládnu. Nemám na to. Rozcupují mě." Vy si naopak musíte říkat: "Bude to dobré. Nic se nestane. Zvládnu to." A když se dostanete do nějaké situace, kvůli které vám bylo úzko, tak se potom nezapomeňte pochválit - klidně i nahlas - jak jste to zvládli (nebo jak krásně jste se pokusili to zvládnout).
Přesvědčte sami sebe, že se naučíte úzkost překonat, sice je to nepříjemné, ale jde to zvládnout. Člověk jen musí vytrvat. Úzkost třeba nikdy nezmizí, ale máte velkou šanci naučit se s ní lépe vyrovnat."

Monty, někde jsem v diskuzi četla, jak tě vytočil syn, že se bál jít na testy z matematiky a jak z toho měl obavy, že to nezvládne. I tehdy mě napadlo, že vlastně bojuje s úzkostí a strachem. Je to běh na dlouhou trať.