U nás bylo první dítě 4 roky po svatbě. Svatba jim radost neudělala (ale manžel jo), dítě taky ne, zvlášť otec to těžko vydýchával, že bude děda. U druhého jen: to to trvalo. Vysvětlivky: pro mou mámu je každej jedináček rozmazlenej fakan. Já v životě takovýho nepotkala, takže nechápu, kde to bere.

Třetí nebude, protože od babiček podporu nemáme, stále pracují. Jeden děda dědovskou roli nepřijal. Druhý sice jo, je v důchodu, ale děti ho otravují a sám se nechá obskakovat a nechce vnoučata mít ve své blízkosti. Kdyby bylo hlídání, do třetího jdeme. Babičky by to přijaly stejně vlažně, jako ty předchozí děti. Na chůvu nemáme. Jo a třicet mi už před pár lety bylo, takže super mladá taky nejsem.