Taky jsem na zásahy do těla jaksi háklivější a obřízka mi připadá jako poměrně mrzačící akt. I když s náušnicemi bych u miminka měla zřejmě problém. Ale to byla čistě reakce na představu soudního zákazu křtů dětí jako restrikce vůči domácím duchovním tradicím. V této rovině jsem asi benevolentnější - myslím, že dítě by nemělo být tělesně označeno jako příslušník toho či onoho náboženství, ale jeho křest jako duchovní krok nevnímám jako ničící jeho svobodu. Pokud o ni přichází, pak spíš náboženskou výchovou, která akcentuje jedno náboženství - ale každý z nás chce dítěti zprostředkovat to nejlepší a nejdůležitější, čím sám žije. Člověk přece prochází nějakým duchovním vývojem a může se stát, že jej zavede někam jinam, a to i tehdy, kdyby se pro křest rozhodl v dospělosti - kde je řečeno, že za deset, dvacet, čtyřicet let nebude někde jinde.