Dobrý den,

můj syn má také diagnostikovanou dysfázii, nyní chodí do první třídy logopedické školy po ročním odkladu. Už mluví velmi hezky mimo klasického r,ř a sykavek, ale to je dle naší skvělé logopedky nepodstatné. Snadno docvičitelné.
Ve třech letech měl tři slova slabiky ma, ta, a ki. Začali jsme dle návodu SPC cvičit sluchové vnímání nic víc. Tzn. za zády jsme bouchali o sebe, dřívky, lžícemi, tužkami (co dům dal a on měl poznat čím boucháme). Později jsme měli sluchové pexeso (můžete si vyrobit, do obalů od Kindervajíček nasypat písek, kamínky, hrách atd. vždy do dvou stejná náplň), dítě hledá dva stejné zvuky, dá se i koupit v obchodě, ale syn to ze začátku vůbec neslyšel ty rozdíly jsou malé a je to hodně těžké. Toto jsme dělali tak tři čtyři měsíce + vytleskávali slova po slabikách dítě pouze tleská. Syna jsme vůbec nenutili mluvit. Dle naší logopedky i znakování pro tyto lehčí dysfatiky není dobré. No a po těch 4 měsících začal říkat slova. I slabika se počítá za slovo. Do roka mluvil sice jako hotentot ale mluvil (neskloňoval, nečasoval atd.) Je to běh na dlouhou trať. Sluchové cvičení děláme dodnes. Jinak syn slyší dobře, dokonce hraje na klavír.