Měla jsem to tak několik let.
Důchod mě zatím moc nezajímá.
Kdo ví, zda se vůbec dožiji důchodového věku.
Důležitější, než myslet na důchod, mi přišlo být s dětmi a prožít pohodový rodinný život, dokud to děti potřebovaly a stály o to. To už nám nikdo nevezme, zatímco naspořené peníze mohou mít osud všelijaký.
Do vydělávání a spoření se mohu vrhnout teď a bavit se tím dalších dvacet, pětadvacet let, budu-li živa a zdráva.