Ale zakladatelka by asi zavolala mužskýmu, ať to vezme cestou z práce.
Můžu říct ze svý zkušenosti, když byly děti malé, tak jsem s nimi celé léto trávila na vesnici cca 7 km od menšího města. Auto jsme měli, ale muž normálně celé léto pracoval. Takže jsem chodila jen po lesích, občas tedy do vedlejší vsi s kočárkem do konzumu. Kdyby se nám přihodila nemoc, úraz, někdo dostal horečku, tak jsem ho taky musela volat. ( samozřejmě nějaký léky základní doma člověk měl, ale třeba syn je alergickej a nemůže všechny analgetika a antipyretika, občas jsem prostě volala, že došly, že se musí někde stavit v hyper v lékárně).
( jinak svoji kartu, svůj účet jsem normálně měla a muž mi peníze pro mě a pro děti normálně nechával bez řečí. Ale někdy jsem si o peníze na něco většího říct musela, ale to je asi normální).Dnes máme už 2 auta a oba pracujeme, takže je to úplně jiný.
Jako Bleska bych nechtěla žít, i když musím říct, že mě to teda nijak nešokuje a říkám si, když jsou tak spokojení, proč ne.
Ale doporučovala bych, když už ne přístup k účtu, nechat doma nějakou rezervu pro případ náhlé hospitalizace, aj.Aby nepomřeli hlady nebo aby se k manželovi do špitálu vůbec Bleska dostala.