Hrouda, zkus si to opravdu představit krok za krokem (je to tedy nepoužitelné asi z povahy psychologie oběti, která nemá sílu jednat racionálně).
Takže jsi v práci za 22 čistá, bereš nějaké alimenty na dítě, případně nějakou sociální dávku, pracuješ 30 let, takže nelezeš každý týden do tříděného skla pro flašky ke vrácení. Taky máš možná rodinu či nějaké přátele. Určitě něco z toho..
Z nějakého důvodu nemůžeš či nechceš setrvat v práci, ve věku paní učitelky je nejsnadnější a nejefektivnější zamarodit a rozmyslet se co dál, ideálně vymyslet variantu méně nákladového oddychového existování.

Proč to všechno znovu zdůrazňuji?

Protože dlouhá léta brojím proti manipulaci s obecným povědomím, že je nutné za každou cenu pracovat a není úniku, i kdyby tě to mělo stát život v nepřeneseném slova významu, jak se ostatně stalo paní Ludmile.

Strašila bych lidi daleko horšími věcmi, které mohou ovlivnit, než žebrotou, která bude výsledkem toho, že nezkousnou nějaké ponižování a vzdají se něčeho tak vznešeného a nejdůležitějšího v životě , tedy debilní práce