.libiku,

jenže oběť šikany se se šikanou nikdy nesmíří. V tu chvíli je člověk natolik paralizovaný, že medokáže myslet. Nevymyslí ani tu nejprimitivnější věc, jako že se dá ze zaměstnání odejít.

Kdo nezažil....nepřeju to nikomu...

To vůbec není o tom, že by si šikanovaný myslel, že skončí na dlažbě...to možná někdy na začátku, kdy se objeví první náznaky, a kdy se vlastně neděje nic tak hrozného, proč by měl člověk odcházet.
V době, kdy jsi v tom, tak nemyslíš na odchod, nemyslíš, jak z toho ven, protože nemyslíš vůbec. Zcela ztratíš schopnost rozumně uvažovat. Už jsi jak ta žába, co se pomalu vaří... a uvaříš se, když tě někdo nevyndá.....