Báro,

podle popisu si myslím, že to bylo ve stádiu:

Šikana se rozjíždí v plném rozsahu. Působení agresorů je tak silné, že jejich normy přejímá celá skupina. Klást odpor v této fázi se již nedá. I mírní a ukáznění žáci se začínají chovat krutě, aktivně se zúčastňují týrání spolužáka. I oni prožívají pocit uspokojení z ponížení, bolesti a útrap toho druhého, slabšího. Dělají to proto, aby oni sami se nestali tím týraným. Vliv pedagogů na chování takové skupiny – třídy je minimální, případně zprostředkovaný přes „vůdce", „kinga".

Bez ohledu na to, že nešlo o spolužáka. Pokud se k tomu vedení stavělo, že do toho nikomu nic není (tak to bylo v článku popsáno), tak ostatní pedagogové mohli klidně jednat jako ti, co prožívají pocit uspokojení z ponížení, bolesti a útrap toho druhého, slabšího. Dělají to proto, aby oni sami se nestali tím týraným.

Rodiče klidně nemuseli nic tušit, případně vše mohli vidět úplně jinak, pokud informace dostávali skrz děti, pro které už se jednání agresorů stalo normou. Takže ve výsledku to mohli vnímat prostě tak, že učitelka nemá žádnou autoritu, neumí dělat svou práci, co se děje, je její problém.