Ahoj,
Mončo, díky za přání. Toník si ve škole asi nezvykne nikdy, patří mezi zlobivé děti. A nesoustředěné, takže paní učitelce musí lézt na nervy. Mně doma taky leze
. Ale pak má i dobré chvíle. Ale od malička je náročný na čas a pozornost. Teď mám srovnání s Kubou. Když s ním někam jdu, je to v klidu, smějeme se, nikde ho nesháním, nehoním a nemluví pořád. To ocením hlavně na procházce v lese. Dnes jsem byla s Toníkem a ten tu pusu nezavřel a pořád se dožadoval odpovědí, ale ne na otázky, jen jestli ho slyším.
14 dní jsme byli doma, sice jenom nachlazení, ale byly do toho jarní prázdniny, tak jsem se je snažila vykurýrovat. Stejně pořád kašlou a první místo má teda manžel. Už byl v sobotu u třetí doktorky během 1,5 měsíce a nic nenašla. Ale dala mu antibiotika, aby se toho zbavil.
Já nemocem odolávám.
V práci dobrý, chodím si tam skoro odpočinout. Jsou dny, kdy je to fakt v klidu, je málo dětí a ještě jsou hodné a klidné. Ale v pátek jsem byla až do odpoledne za nemocnou kolegyni a měla jsem toho dost.