maceško,
já myslím, že to, jak se postavíš k tomu slibu, záleží na Tobě a spíš než "když ty mně tak, tak já tobě taky" bych se řídila vlastním pocitem a svědomím... Dovedu si představit, že bych v sobě ten slib nerušila. Ano, z druhé strany ten vztah už není. Ale Tvoje sliby nejsou důležité jen pro druhé, ale taky pro Tebe. Ten slib byl nějaký základní kámen, na kterém jsi dlouho stavěla svůj život, nemusíš teď všechno bořit, pokud se na to necítíš.
To, že se svého slibu "nezprostíš" nemusí znamenat, že zůstaneš na dotyčném nějak závislá. Spíš že si uchováš ve svých očích rovnou páteř, možná někdy dojde k situaci, kdy ten starý slib naplníš nějakým... třeba soucitným... skutkem. A nebo taky ne.