Kudlo,
já si to "stát při někom" dovedu představit i v situaci, kdy ten druhej tu není nebo o to na první pohled nestojí. To, zda při někom stojím, je totiž o něčem docela jiném. Stát můžu i při někom, kdo se chová jako blbec a kope kolem sebe, pokud TO JÁ ZA SEBE VYHODNOTÍM JAKO SPRÁVNÉ.

Hele použiju takové přirovnání.
Asi všichni víme, že slušné je zdravit. Se známými se vzájemně zdravíme. Na ulici atd. Třeba tady na vesnici je považované za slušnost se zdravit navzájem, v kategorii "známý od pohledu" jsme tu všichni, zejm. starousedlíci. Tak zdravím. No a pak je tu paní Vomáčková, sousedka, která mne nezdraví (není to osobní, ona nezdraví asi nikoho, většinou se tváří poněkud nepřístupně). Jak tuto situaci vyřešíš? Možností hafo. Můžu se dívat stranou, tvářit se, že se lidi nezdraví, říkat si, že když ona mně neřekne "Brýden", tak já taky nejsem povinna ji zdravit... a nebo ji prostě pozdravím. "Dobrý den". I když mi neodpoví. I když se kouká jinam. Prostě proto, že JÁ to považuji za správné, že JÁ lidi zdravím, že zdravení nepovažuju za něco, u čeho chci posuzovat míru zapojení druhé strany. Moje motivace ke zdravení je vnitřní, je to moje osobní rozhodnutí.