Jak děti rostou, mění se jejich reakce. Někteří rodiče mají naprosto pohodová miminka a pak se dítě "najednou" změní. My, co jsme měli první dítě nervózní a uplakané od narození, jsme nebyli změnami směrem k pláči a nervozitě překvapeni, spíš nás mile překvapily změny ke klidu :)
Moje dcera měla v 5-ti měsících taky pouze minimální váhový přírůstek (byla plně kojená), já z toho byla nervózní, ale naše lékařka tehdy řekla, že na plně kojené dítě to je v pořádku a nemám to řešit. Tak jsem to neřešila, srovnalo se to a malá byla plně kojená do 6. měsíce (rok 2008, tehdy se doporučovalo začít s příkrmy po 6 měsíci) a pak jsme pomaličku začali s příkrmy.

Míšo, zařiď si kojení-krmení-sunar tak jak cítíš, že by to bylo nejlepší pro malou a nejklidnější pro Tebe. Najdi řešení (kompromis), kdy bude spokojené dítě i Ty. Už přikrmuješ (zelenina), takže malá už není plně kojená. Máš-li pocit, že by vám pomohla několikrát denně flaška sunaru, dej jí ji. A pokus se zachovat kojení třeba ráno po probuzení a večer těsně před spaním. Pro ten kontakt, pro tu pohodu, pro doplnění obranných látek. Třeba časem přejdete zase jen na kojení. A třeba časem přejdete plně na sunar. Důležitější je, abys Ty byla v klidu a malá spokojená. Pokud Ty budeš nervózní, mléko se Ti bude tvořit spíš hůř než líp. Na kojení není nutné lpět za každou cenu. A to říkám jako matka, která byla odhodlaná "kojit za každou cenu", u prvního dítěte si dítě to kojení vybojovalo (kdyby nebyla malá hned v prvním týdnu urputná a bojovná, tak nejspíš nekojím) a kojila jsem 23.5 měsíce. Druhé dítě mělo kojení "zdarma" a v roce a půl mléko odmítlo (a to jsem si chtěla kojení užít a kojit do 3 let :)). Kojení je krásné, pro dítě dobré, ale pokud to má být boj, je lepší přejít na UM. Držíme palce :)