šli jsme se svědkama a pětiletým synem na oběd.Byla jsem ráda, že to máme za sebou, protože jsme neustále vyplňovali a ověřovali nějaký papír, mezitímdalší papíry prošly, byl to děs. Takže jakmile manžel přivezl z Německa nějaký ty poslední lejstra,volala jsem na úřad, ať mi dají nejbližší možnej termín,klidně ten samej den, že dorazíme
Žádnou párty jsme neměli, teda ty máme tak nějak pořád,ale ne svatební..