Kamarádka má ze spaní v šuplíku do dnes /skoro čtyřiceti/ noční můry.... moc nerada vzpomíná na to, že jako jediná ze tří neměla svoje "kam zalízt" přes den... připadala si pořád nějak navíc...

A jiná kamarádka se chodila učit do sklepa nebo na mezipatro v paneláku, aby vůbec udělala maturitu, doma další tři mladší sourozenci...

V okolí znám rodinu, co mají čtyři děti v domku o dispozici 2+KK, jsou v pohodě, ale děti teda jsou fakt často venku :-D

Je to různé, člověk bohužel dopředu neví, jaké ty děti budou - jestli budou v pohodě pořád s někým, nebo spíš introverti toužící po vlastním kousku místa... chápu, že dispozice bytu může být jedním z faktorů, proč to třetí třeba neplánovat, ale zase není to pro mě ten úplně nej důvod proti. U nás je to někdy taky na hlavu - dvě batolata a začínající puberťák, někdy toužím i já po kousku vlastního místa a vzpomínám na doby vlastního bydlení, kde jsem byla jen já a knížky... :-D