Musím říct, že snad i vzhledem ke svému dětství a blízkému vztahu k sourozencům, nejsem zastáncem samostatných dětských pokojů od útlého dětství. Vychovávám děti "společně", ne každýho zvlášť.

Moje dvě děti, byť mají k dispozici pro sebe velký prostor, tak nemají každý svůj pokoj, ale společné. Nicméně jsou kluk a holka, takže časem jak porostou to přestěhuju a každý bude mít svůj, ale na to je čas. Řekla bych že ta potřeba přijde tak s pubertou.

Podstatný je také věkový rozdíl, u nás jsou to 2 roky, takže jsou parťáci. Ale u většího rozdílu chápu že ta potřeba je mnohem dřív.

Já na těch svých sleduju, že byť mají možnost se zdekovat každý jinam, stejně pobývají obvykle v nějaké místnosti společně, byť si i hrají každý s něčím jiným. Ale často si stejně hrají spolu. Jako malí preferovali být poblíž mně, takže si stejně hráli tam kde jsem byla já.

Ohledně spaní naprosto jasně preferují být spolu.