Susu, jo, já vím... ale třeba já jsem měla dlouho pokojík dohromady s bráchou, měl sotva 12 m2, měli jsme tam klasické postele, dva psací stoly atd...a v té době mě nijak nenapadlo, že by to mělo být jinak, necítila jsem nějakou touhu být sama....až když naši přišli s tím návrhem, že by nás rozdělili, tak jsem si říkala, že to bude fajn...ale do té doby mě nějak nenapadlo brát to jako nějaké příkoří...prostě to tak bylo...my měli jeden pokoj, naši druhý...