Nevím, co je správné řešení, ale vy zde píšete, zbytečně nestresovat, ať je dítě v pohodě a cítí se dobře. Rozumím. Jenže není to špatně, že se neustále cítíme, aby se děti cítily dobře a vyhýbáme se situacím, kdy dítě cítí nepohodu? V životě děti ale nikdo takhle chránit nebude. Já bych prostě zkoušela dítě zapojovat do interakce s dospělými. K čemu takovému dítěti je, že je dle učitelek šikovné, umí číst a psát písmena, když není schopno před dospělým pozdravit nebo říct své jméno. Potom je to dítě nezralé zase sociálně. A domnívám se, že ty ostatní děti ze školky, které ještě číst a psát neumějí, dceru doženou rychleji než dcera jejich nestydlivost. Číst a psát se naučí každý, a asi celkem rychle, ale ta sociální neobratnost se odbourává mnohem déle. Takže já naprosto chápu, že je to důvod k odkladu. I to je součástí školní zralosti.