V ČR chybí tolik sester, že některé nemocnice uzavírají oddělení nebo omezují jejich chod. Ministerstvo zdravotnictví požádalo úřad ministra zahraničí o pomoc při dovážení sester ze zahraničí, hovoří se především o Ukrajině, dále Polsku a Slovensku. I Česká asociace sester vidí toto jako jediné rychlé řešení současné situace.

"Dovoz" sester z těchto dvou zemí by mohl jít poměrně rychle – Polkám stačí jazyková zkouška, Slovenky nemusí skládat ani tu, navíc už často v českých nemocnicích pracují. Otázkou je ale ochota. Tu vidí ředitel pražského Motola Miloslav Ludvík právě na Ukrajině. "V tuto chvíli je to asi jediný možný krok, jediné možné místo, kam se dá sáhnout," říká s tím, že Ukrajinky ale budou muset složit odbornou zkoušku v češtině.
"Pravděpodobně je nebudeme moci nasadit hned jako sestry, nejprve budou vykonávat pomocné práce a přitom se budou moci vzdělávat v jazyce," odhaduje Ludvík.
Uvítal by, kdyby ministerstvo zahraničí zařadilo ukrajinské sestry na seznam zaměstnanců přijímaných v mírnějším režimu. Ministerstvo už schválilo vstřícnější přístup pro 500 vysoce kvalifikovaných Ukrajinců, teď uvažuje o tom, že projekt rozšíří i na pozice s nižší kvalifikací. "O problému zdravotních sester víme a nevylučujeme, že do projektu budou zařazeny později," uvedla mluvčí ministerstva zahraničí Michaela Lagronová.
http://zpravy.aktualne.cz/domaci/cesko-chce-dovazet-zdravotni-sestry-z-ukrajiny-jina-moznost/r~823db56ada6811e584160025900fea04/

Úhel pohledu ředitele nemocnice Motol:
______________________________________

V českém zdravotnictví je po určitém zklidnění zase rušno. Nemocnice bijí na poplach, že jim masově odcházejí doktoři a hlavně sestry. Co tak najednou?

Ono to není tak najednou. Mluví se hlavně o nedostatku sester a ten se přesně kryje s křivkou nezaměstnanosti. Ve chvíli, kdy je nízká, klesá počet sester. Toto povolání, jež téměř ze sta procent vykonávají ženy, je v nemocnici spojeno s nočními službami. Se sesterskými platy to sice už není tak špatné, jak to bývalo, i když veselé zdaleka ne, ale důležitější je pracovní doba. Když jako žena můžete se středoškolským vzděláním dělat účetní, sekretářku, personalistku, knihovnici nebo jakékoliv jiné zaměstnání od sedmi do půl čtvrté, tak mu dáte asi přednost před dvanáctihodinovými směnami, které v nemocnici dva týdny v měsíci prostě určitě odsloužíte.

Takže nejde primárně o jejich odchod za prací do zahraničí?

Toto je záležitost jižní Moravy a západních Čech, především Karlovarského kraje, ale v Praze to problém není. Vdané ženy s dětmi většinou za prací neodcházejí, málokterá by nechala rodinu v Česku. Zdravotní sestry mizí skutečně hlavně do terénu a jakmile nezaměstnanost vzroste a začnou se propouštět lidé z administrativy, zase se začnou vracet.

Copak momentální výpadek sester nesouvisí se systémovou chybou, která se jmenuje vzdělávání středního zdravotnického personálu? Z absolventek klasických zdrávek se v posledních letech staly bakalářky a magistry, kterým už ta nejzákladnější péče o pacienta „nevoní“.

Určitě ano. My máme zvyk označit všechno, co bylo dřív, za špatné. Musíme udělat věci z gruntu nově a správné nové je to, co mají v zahraničí. To je česká obsese. Přitom zrovna v oblasti vzdělávání sester a lékařů jsme měli fungující systém. Pak se ale převzal model zvenčí, konkrétně z USA, který přešel později do Evropy. Musím říct, že to nebyl dobrý nápad. A dále je tu otázka generační výměny. Dřív dívky v osmnácti letech odmaturovaly, nastoupily jako sestry, ve 22 letech otěhotněly a v pětadvaceti byly rozvedené. To byl běžný životní cyklus. Dnes ale v osmnácti nikdo do práce nejde. Kdo má maturitu, chce pokračovat ve studiu. Slýchám stesky některých starších lékařů, kteří vzpomínají na staré dobré časy, kdy ty holky přišly a všechno ochotně dělaly. A myslí si, že se to dá obnovit, ale ono se to už vrátit nedá.

Jaké tedy nabízíte řešení?

To je právě otázka. Dnešní generace chce do 24 let studovat a děti mít kolem třicítky. V tom je náš problém, protože nám vlastně vypadlo několik ročníků.

Minimálně je třeba deklarovat, že sestřičky by se především měly starat o základní pacientovy potřeby, nikoli nahrazovat práci lékaře.

Jenže přesně taková ta představa byla, ony měly jejich práci nahrazovat. Ve Spojených státech se vám v nemocnici běžně stane, že dva dny nepotkáte doktora a bude se o vás starat jen sestra.

Takový model ale u nás nefunguje.

Ani nikde v Evropě, neslučuje se to s obecným vnímáním poslání lékaře. V Americe vám sestra udělá anamnézu, základní vyšetření, nabere laboratoře a teprve pak referuje lékaři.

Asi proto, že tam jsou specializovaní lékaři extrémně drazí.

Nejen, je to systémem vzdělání, které se vyvíjelo jinak, zkrátka jiným modelem zdravotnictví. V Evropě je daleko větší propast mezi lékařem a sestrou z hlediska žebříčku prestiže, který doktoři dlouhodobě vedou. To žádný diplom z vysoké školy nezmění.

Čili co s tím?

Opravdu nevím. Samozřejmě se bude muset posílit role personálu, který nemá maturitu, ale nebude to snadné. Dřív byly střední zdravotnické školy elitní vzdělávací zařízení, kolem roku 2005 se ale výuka změnila, dneska ty školy učí něco úplně jiného a často tam chodí deváťáci, kteří se jinam nedostanou. Já si s tím nevím rady. Náš největší problém není odchod sester do zahraničí, ale na mateřskou. Nedávno jsme na spinální jednotce řešili odchod čtyř sester na mateřskou, a to je pak pro oddělení opravdu problém. Navíc v Praze je osm velkých špitálů plus deset středních či menších, takže konkurence na trhu práce je opravdu velká.

atd.
https://www.cssd.cz/media/cssd-v-mediich/m-ludvik-protikorupcni-dobrodejove-likviduji-stat/