Moje dcera byla stydlivá.
Byla stydlivá, neprůbojná, neuměla se vůbec prodat, všude a vždycky se automaticky řadila na konec, všechny děti nechávala předběhnout a často se na ni vlastně nikdy nedostalo.Nikdy by nezvedla ruku na nějakých dětských akcích,nikdy se nikde nehlásila,že něco ví.
Mně to vadilo, i když mi bylo řečeno, že to je prostě povaha,že je chytrá a že některý děti i dospělí jsou zkrátka takoví.
Nevzdala jsem se
Dceru jsem měla v pěti letech dát do Year 1, 1. anglický třídy. V její třídě-shodou okolností-byla většina dětí podzimních, ona je letní.
Rozhodla jsem se že ji tam nedám, jen bych podpořila ten její pocit, že je menší,slabší, míň schopná, míň chytrá,míň krásná, míň cokoli..
přihlásila jsem ji na moderní gymnastiku-většina lidí mi říkala,že ONA se na to nehodí, není exhibicionista, nerada se předvádí, nebude schopná vystoupit...
Zkrátím to: dceři bude osm, je nejen velmi šikovná,ale taky relativně sebevědomá, v kolektivu oblíbená a všechno jen ne poslední, na závodech gymnastiky nejen že vystoupila,ale i vyhrála, nebojí se přihlásit, nebojí se mluvit a miluje soutěže, na kterých se hlásí jako o život.