Syn teď bude mít šest a taky je stydlivý. Ale pořád se to zlepšuje. Mezi dětmi se déle otrkává, pak je v pohodě. S dospělými obecně má problém. Paní učitelky ve školce nejdřív stěží pozdravil, teď už s nimi mluví. Bydlíme na vesnici, takže se na ulici zdravíme - nepozdraví ani sousedku. Zato jízdenku u řidiče v autobuse si koupí - to záviděl starší sestře a má z toho radost. U zápisu ve škole paní učitelce odpovídal.
Podobného ražení mám i neteř, tu bez problémů vzali do první třídy a ta má tedy s mluvením větší problémy než syn. Ve škole prostě akceptují, že skoro nemluví.