Federiko ale to je spíš věc pojmů - jak je myšleno to "naučit".
Z toho co píšeš mi nevyplývá že jsi to dceru "naučila", spíš k tomu dozrála, jednak věkem, okolnostmi apod.

To čím jsi k tomu přispěla (alespoň jak vyzněl tvůj příspěvek) je spíš přizpůsobení okolností. Tedy eliminovala jsi prostředí ve kterém by se stydlivost prohlubovala a naopak podpořila ty které pomohly zvednout sebevědomí, což s tím dost úzce souvisí. A těžko můžeš vědět jakou roli hraje a vyzrávání jako takové.

To že tvé dítě již není stydlivé může být otázka různých vlivů, možná v hloubi až takový introvert není, a určitě to neplatí obecně pro stydlivé děti, že se to tak výrazně změní a že to vždy jde, "jen chtít".
Někdo se stejně nikdy nebude dobrovolně hlásit a mluvit před lidmi, i kdyby se rodič stavěl na hlavu a dělal pro to bůhví co. Záleží jak je ta povaha opravdu namixovaná.

Já sama jsem podobné povahy, takže myslím proto vcelku mám představu jaké to je. A to myslím že jsem i poměrně sebevědomá, tak prostě to introvertní založení tam je, odjakživa a nedá se to "přecvaknout", a taky vím že spíš až věkem tohle své přirozené nastavení člověk dokáže ovládat "hlavou".