U mě existují dva typy dnů - buď mám celý den volný, takže ráno odvezu syna do školy, doma si pak udělám co je potřeba a ze školy ho vyzvednu klidně po obědě, nebo jak zrovna chce, podle toho, jaký mají program v družině apod...a odpoledne spolu třeba něco tvoříme, jdeme ven, nebo koukneme na něco v telce, nebo hledáme nějaké zajímavosti na PC...a nebo mám pracovní den a to se vracím až večer cca ve 20:30...a to se na mne můj druhák vrhá obvykle pomalu ve dveřích, navečeřený, hotové úkoly, převlečený do pyžama, když se zadaří, tak i vyčištěné zuby...a hned na mě chrlí, co se mu kde přihodilo, co kde viděl, musí mi hned ukázat případné výtvory ze školy i z domova - stavby ze stavebnic, namalované obrázky apod...někde mezitím se převléknu, napiju čaje a jdeme nahoru číst pohádku a popovídat si...až když ho uložím, tak se pak jdu najíst a připravit věci na druhý den....takové ty klasické hry "na něco" už u nás moc nefrčí, občas s babičkou hrají divadýlko s plyšáky, nebo si tu rozloží autobusy, vláčky, zastávky...a hlásí stanice a pořád musím koukat, jaký autobus nebo vlak jede, což už mě občas taky moc nebaví, ale občas se to zkousnout dá...poslední dobou spolu hodně koukáme na akvárko, které máme nové, u toho spolu trávíme taky pěkné chvilky....to hraní s panáčky mě nikdy moc nebavilo, to už spíš to stavění, ale syn zase není moc velký stavitel, on spíš vždycky chtěl mít něco honem honem postavené a pak si s tím právě hrát "na něco...", nevadila mi vláčkodráha, to mě docela i bavilo, když jsme stavěli složité tratě přes celou místnost...potom už si jezdil s vláčky sám a já jsem spíš jen pozorovala a komentovala...