Hanko,

klavír mají u soukromého učitele, jede podle potřeb malé A., psala maargitt.

Jinak školu zvládnout musí, ale ona je škola a škola. A právě tady se maargitt při výběru chovala velmi rozumně, hledala a našla školu, která umožňovala dítěti vstřebávat angličtinu víc, než je obvyklé na běžných základkách (a angličtina je priorita pro řadu rodičů, a ono fakt bilingvní prostředí je míň zatěžující než klasická výuka, takže pro úzkostné dítě určitě lepší volba), a současně ta škola nabízela slovní hodnocení a nesoutěživé prostředí....maargitt se tam byla i podívat, vše vypadalo OK, nezanedbala v tomto směru vůbec nic...

Ale v září nastoupila úplně jiná učitelka, zavedla úplně jiný, než slibovaný režim, známky, najela na výkon....a vše se zbortilo jak domeček z karet. A ano, hned v září o učitelce maargitt začala pochybovat, neseděla jí, tady na rodině byla, i mnou, přesvědčovaná, ať dá učitelce šanci...a přitom její instinkt a odhad byl, podle dalšího vývoje, přesný...

Do toho pak začala malá A. marodit, maargitt bez zkušeností s Hejného metodou začala tápat při jejím učení doma, učitelka jí neposkytla žádnou oporu...přitom právě neschopnost rodičů pomoci delší dobu marodícím dětem je jedna z nevýhod a hlavních argumentů odpůrců, takže fakt není chyba u maargitt....

No a pak už to jelo....začala se vytahovat dřívější témata, kdy maargitt řešila kroužky a já nevím co ještě.....holt používá rodinu k utřepání myšlenek, protože to v reálu třeba nemá s kým pořádně probrat....to znám, já taky nemám...

Podle mě první třída není nic, co by mělo být stresem ohledně učení...už jen to, že se mění náplň činností, kolektiv, dospělý dohled je zátěž, tak proč to těm dětem ještě zhoršovat tlakem na výkon....takže já si právě myslím, že to je akorát tak čas na posílení toho sebevědomí, na osobnostní rozvoj...a naučit se číst, psát a počítat do dvaceti se dá jen tak mimochodem....i u slabého dítěte....a jde to i v početné třídě klasického systému u školně nezralého dítěte, i u dítěte inteligenčně slabšího...tak proč by to nešlo u dítěte, jehož hlavní starostí je dělat věci správně a být hodné?

Ne, fakt si myslím, že v tomto případě je na vině učitelka a taky to, že to, co dělá, je považováno za normální a potřebné.