Jejdanánky, tady jsou samé negativní příklady ...
Já jsem ze dvou dětí, a vždycky mě strašně moc mrzelo, že nás není víc. Ten pocit ještě zesílil, když brácha v ranné dospělosti zemřel. Tak jsem chtěla vždycky mít svých dětí aspoň čtyři. To se mi povedlo překonat, máme pokladů šest
, nyní mají 4 - 23 let.
Rodiče na mě teoreticky čas měli, táta teda málo, práce měla vždycky přednost (vadilo mi to jen, když jsem byla malinká),ale vůbec mi nerozuměli, byli jsme vzájemně jako z jiných planet, takže pozornost rodičů mi nechyběla, neuměli jsme spolu moc komunikovat. Finančně jsme za socíku měli všeho dostatek, v rámci možností, ale stejně jsem neměla to, co jsem si přála, jelikož moje přání nebyla brána vážně.
To všechno se svýma dětma snažím dělat jinak, snad se mi to daří ... Troufám si říct, že jsou dobrá smečka, umí se parádně stmelit proti nám rodičům
. Spíš si ale našli každý jednoho svého sourozence, se kterým si rozumí nejvíc, ale obecně zatím hezky vychází každý s každým.
Materiálně nemám pocit, že bychom strádali, děti si fakt nestěžují, ani nemusíme nikdy vysvětlovat, že na něco nemáme, jsme všichni asi nenároční
U moře jsme byli za 20 let 2x, ale jediný, komu to vadí, jsem já :-D Je fakt, že trochu nevěřícně tady koukám na kabelkové diskuze, ale každému, co jeho jest
Největší problém je v tomhle moje zaměstnání, i když jsem při RD trochu pracovala, potřebovala už jsem něco dělat jen kvůli svému sobě, seberealizace
, což se mi povedlo najít (zase s dětma
).