Je mi přes čtyřicet, jsem ze 4 sourozenců. Nikdy bych neměnila. Naši by nás určitě zvládli i víc
Dětství, ze kterého žiju celý život. To zní málem jako název reklamní akce
Pokud se týče věnování, v té době
jsem měla pocit, že se nám věnují někdy až moc
Ale vážně - až po letech si uvědomuji kolik je to stálo úsilí, času, peněz, nikdy to nezmínili, nikdy se nepostěžovali (že máme málo peněz, že jsou unavení), moje dětství bylo uchráněno dospěláckých starostí ohledně peněz, hádajících se rodičů, opravdu idylka. Vztahy se sourozenci i v dospělosti hezký, pořád držíme při sobě. Ale já mám v mém okolí takových rodin více - rodina mé tchýně, vlastně celá naše široká rodina drží pořád při sobě. Přiznám se, že já jsem vždycky chtěla děti 4, minimálně
To se mi nepodařilo