Přidat odpověď
jinak CHTÍT něco zadarmo by mi přišlo blbý skoro vždycky, považuju za normální aspoň nabídnout (a mezi kamarádama vždycky a mezi cizími někdy je mi vynadáno, že za to nic nechcou), POSKYTNOUT mi problém nedělá - cizí lidi se na mě neobracej a u kamarádů se většinou jedná opravdu o maličkosti, které pro ně ráda udělám.
Obecně si myslím, že by člověk neměl AUTOMATICKY PŘEDPOKLÁDAT, že něco zadarmo dostane, a vždy nabídnout úhradu (nejen formálně, tj. nedivit se, když to druhá strana skutečně využije), často pak ale ta druhá strana, když je to kamarád, mávne rukou, ale aspoň pro formu si myslím, že je dobrý se zeptat (protože nevím, co to toho člověka stálo, jestli třeba mu z mého pohledu jednoduchá věc nezabrala 3 hodiny nebo tak něco) . Případně něco přivézt, pozvat na večeři... prostě aby se člověk nechoval jako vyžírka.
Pokud jde o rady z oboru, který by zabraly neúměrně moc času (což dotyčný nemusí vědět), tak PROČ MU TO NEŘÍCT (tohle je poměrně složitá problematika a já se zrovna na toto nespecializuju, můžu Ti říct něco obecnýho, ale pokud to chceš přesně, tak se budeš muset obrátit na odborníka)? Kdo Tě může donutit věnovat tomu ty tři hodiny, když nemůžeš/nechceš? A kdo by se mohl rozčilovat, kdyby mu dejme tomu ušař řekl "hele, já jsem sice doktor, ale s tou vyrážkou bys měl jít k dermatologovi, protože to není můj obor"?
Jednoduché dotazy zodpověditelné třemi větami zpaměti bych vůbec neřešila ani vůči cizím, to mě nijak nezatíží.
Předchozí