Lady, nedivila bych se a osobně bych věc nahlížela tak, že chlapec se "po svém" vyrovnává se zármutkem a nejspíš i s vědomím si vlastní smrtelnosti. A jeho otázka je v tomto smyslu vlastně pochopitelná i legitimní. Dospělí si ve stejné situaci kladou i otázky daleko méně racionální. Pokud jeho okolí bylo věřící, nebo se zkrátka ve svém životě vztahovalo k jakési vyšší autoritě, není nic zvláštního na tom, že ji má teď tendenci "obvinit". A nepodezřívala bych hned rodiče, že před chlapcem tajili skutečnost smrti, nebo mu předkládali jakýsi pokřivený obraz Boha, smyslu modlitby... (I když o tom vím samozřejmě málo)