Skoro každý den si uvědomuju, jak je super, opravdu SUPER, že naše poslední 4. a neplánované máme.
Tolikrát mi to rozhodnutí "mít ho" vrátil...hodňounký milý empatický miminko i batole...bezprobléový (až pak trochu škola), teď je z něj vstřícnej teenager s dobrým srdíčkem.
Jsem ráda, že jsme "si ho nechali"...i když šok to byl pořádnej, doma byla jeho tříměsíční uječená a náročná sestřička .
(A na začátku našeho příběhu bylo taky neplánovaný těhotenství, taky ne úplně vítaný - byla jsem v 1. ročníku na fakultě - a vlastně mě vehnalo do dlouhodobého a poměrně šťastného manželského a pracovního vztahu a dalo nám fajn dcerku ).

Tak ať se taky dobře a správně rozhodnete.